Articles

Joseph Marie Jacquard

Bída vede k revoluci

Naneštěstí si tento nový hospodářský růst a růst nové podnikatelské třídy vyžádal určité náklady. Obyvatelé Lyonu, stejně jako dalších průmyslových měst, byli přepracovaní, ale stále chudí a měli nedostatek potravin. “Prokletí” průmyslové revoluce spočívalo v tom, že majitelé továren z vyšší střední třídy profitovali z růstu zahraničního obchodu, zatímco nižší vrstvy trpěly stísněnými životními podmínkami a nízkou mzdou.

V době, kdy Jacquard dosáhl dospělosti, Francie vstupovala do jednoho z nejbouřlivějších období svých dějin: do Francouzské revoluce. A v Lyonu, jednom z nejhustěji obydlených měst země, tento neklid – zejména způsobený přesunem politické moci z rukou bohaté šlechty do rukou mas – pociťovali všichni. Ke změnám statu quo docházelo na všech úrovních, včetně politické, sociální, ekonomické a technologické oblasti.

Již v roce 1775 francouzský generální kontrolor Anne-Robert Turgot podporoval volný obchod tím, že potlačoval restriktivní cechovní systém a dotoval inovace v těch odvětvích, o nichž se domníval, že jednoho dne učiní z Francie ekonomického soupeře jejího úhlavního nepřítele, Velké Británie. Po popravě Turgotova zaměstnavatele, krále Ludvíka XVI., a nástupu revoluční vlády byly inovace mezi francouzskými občany nadále podporovány a vynálezecký duch byl odměňován státními dotacemi. Tento trend bude pokračovat i po revoluci, protože sám císař Napoleon Bonaparte podporoval technologický pokrok ve své stále rostoucí republice.

Tato podpora ze strany vlády přitahovala zájem mladých mužů, jako byl Jacquard, který vyrostl a postoupil na místo mechanika mlýna v Lyonu. Když se Jacquard zamyslel nad svou prací z dětství, rozhodl se najít alternativu k pozici tahouna v hedvábnickém průmyslu.

Jacquardovi posloužila jako východisko koncepce, kterou v roce 1745 vyvinul jeho francouzský kolega Jacques de Vaucanson a která využívala perforovanou roli papíru k řízení tkalcovského stavu. Jacquard dostal jeden z Vaucansonových tkalcovských stavů k obnově a začal pracovat na opravě Vaucansonovy nefunkční konstrukce. Pohlcen svým projektem na několik let, vytvořil Jacquard do roku 1790 funkční prototyp svého tkalcovského stavu.

V roce 1793 byla revoluce v plném proudu, což Jacquarda donutilo od svého projektu upustit; místo toho se připojil k republikánským nižším vrstvám, které podnikly svůj historický útok na francouzskou šlechtu. Poté, co Jacquard bojoval po boku svých spoluobčanů na obranu nové francouzské republiky, pokračoval ve své práci v roce 1801, krátce po Napoleonově nástupu k moci. Jeho zdokonalený tkalcovský stav, vystavený téhož roku na průmyslové výstavě v pařížském Louvru, vynesl Jacquardovi bronzovou medaili.

O tři roky později, na podzim 1803, byl vynálezce znovu povolán do Paříže, tentokrát aby předvedl druhou verzi svého původního návrhu tkalcovského stavu. Tato verze měla k horní části rámu připevněný “žakárový mechanismus” nebo “žakárový nástavec”, což bylo zařízení spojující dřevěný tkalcovský stav s vyměnitelnou souvislou rolí spojených děrných štítků. Tento pozoruhodně inovativní způsob “programování” stroje umožnil žakárovému tkalcovskému stavu vyrábět tapiserie, brokáty, damašky a další složitě tkané hedvábné látky mnohem rychleji než dřívější ruční technologie.

.